Marvel a já

23. dubna 2018 v 11:24 | AuTor |  Biologie vs. svět
Dost často si představuji, že něco napíšu, slyším slova ve své hlavě. Ale než se dostanu k počítači, jsou pryč. Většinou mám chuť psát věci, které bych tady ani nevystavila. Už proto, že by si je mohl někdo přešíst a zjistit, jak šílení lidé u nás jsou. Tohle je ale věc, která mi už nedá spát dosti dlouhou dobu. A protože teď bych měla jistě psát důležitější věci než tohle, nebo vymýšlet přednášku, nebo na nějaké sedět, tak právě teď to napíšu. A možná to i bude dávat smysl, ale to nezaručuji.
 

Současnost

28. března 2018 v 16:57 | AuTor |  Momenty
Za posledních několik měsíců se událo mnoho věcí. Tak například byly volby (dokonce dvoje), nikdo blízký o Vánocích neumřel, jo a přestěhovala jsem se. Aktuálně mnou zmítá mnoho věcí, asi také nemoc z přílišného pohodlí.

Politická situace u nás mě ničí. Sice jsme na tom mnohem lépe, než zbytek světa, ale asi to chceme změnit. Čas od času se vyjde do ulic a cinká se klíči, ale kdo si myslí, že to něco ukáže, natož změní, už to zdaleka nemá takovou váhu. Když se bude klíči cinkat každý pátek, nikdo si toho ani nevšimne. Ve volbách jsme si zvolili, jak jsme si zvolili a tady to máme. Máme si v tom za trest nechat vymáchat čumák? Přesvědčit se zas pro jednou jaké je to žít v nepohodě, represích, kde se i absurdita stává realitou? Jistě by nám to svým způsobem prospělo, trochu procitnout.

Moc ráda bych s tím něco udělala, moc ráda bych, aby to nezašlo tak daleko, abychom nemuseli procitnout, ale aby nebylo normální, že trvá několik měsíců, než se složí vláda, přičemž vláda v demisi rozhoduje důležitá nařízení. Moc ráda bych, aby se politiky nestávali převážně populisté, kteří si za větší důchody a zlevněné jízdné kupují budoucí hlasy, a příležitostní radikálové, hrající na naše hlubší pudy. A moc bych také ráda, kdyby všechnu tuhle parádu zpovzdálí okatě nepodporoval pan prezident, kterému jde mnohem více o sebeprezentaci, než dobro národa a vyhrává volby svou ne-kampaní a lživostí. Ráda bych žila ve světě, kde nebylo normální být hulvát a slušnost byla ctností, kde by se studenti nekamenovali za to, že vyjádří svůj názor, i když jim ještě nebylo nad 50, kde rozumné argumenty a snaha lidí vyjít si vstříc existuje. Jenže takový svět na Zemi není, nikde.

Bolí mě, když se podívám kolem sebe, vidím, jak jsou lidé hloupí, ošálitelní a manipulovatelní, je mi to líto. Stačí jeden hoaxový email a i banální nepravda se stává pravdou. Stačí jedno zlé slovo, jeden trollivý příspěvek. Lidé jsou schopni jako ovce ukamenovat toho, koho zrovna můžou, pokud to schválí dav.

I já jsem ošálitelná a hloupá, vím to, ale snažím se stále revidovat, stále ověřovat, že to, co si myslím nějak koresponduje s událostmi okolo. Snažím se, možná ne dost, rozšiřovat si obzory, vidět svět, srovnávat.Možná máme komunikaci až příliš rychlou, že se nestíháme zamyslet nad obsahem. Nečteme dlouhé zprávy, mnozí nečtou ani knížky. Pokud je to něco, co vyžaduje hlubší zamyšlení, přecházíme to s nechutí, scrollujeme na něco jednoduššího. Procházíme miliony obrázků, krátkých komentů, gifů, hashtagů. Ono je to jednodušší, nevyžaduje to moc energie, je to příjemné a stačí to.

Nebylo by vlastně správnější se na to vykašlat, jít si hajnout na kanape, volit voly, pak si na ně zanadávat, jinak nic neřešit a být spokojenější? Možná by mi přišel svět krásnější...

Fyzikální zákony, sci-fi a biologie

11. července 2017 v 14:29 | AuTor |  Biologie vs. svět

O filmech i knížkách z pohledu biologa


Už od malička mě bavily různé sci-fi a fantasy filmy, knížky a vlastně vše, co se kolem toho točilo. Vždycky se mi líbily Hvězdné války, které kromě svého krásného příběhu oplývají i obrovskou biodiversitou převážně organismů živočišného vzezření. Pravda diversita rostlin se tam také vyskytuje v nemalé míře, ale jejich disparita už rozhodně není taková, jako právě u živočichoidních1 organismů. Vždycky jsem se bavila tím, jaké různé obskurní životní formy by mohly existovat v jiných vesmírech. Ale i sci-fi literatura a film, odehrávající se v našem vesmíru je zajímavá, jen je někdy poněkud chudá tím, jak moc se snaží být zajímavá. Exemplárním případem toho je anglický seriál Doctor Who. Ve svých dílech nabízí opravdu široký výběr nejrůznějších "emzáků", jejichž diversita i disparita je nesmírná, nicméně se stále neúprosně omezují v zákonech geometrie, i když velmi často překračují zákony fyziky, matematiky, logiku světa, evoluci a v neposlední míře také občas trochu nerespektují některé fenomény pozemské biologie, pokud se jedná o organismy z těch pozemských vzniklé.
 


Ztráta penálu - proč?

2. dubna 2016 v 15:42 | AuTor |  Momenty
Pořád něco ztrácím. Obvykle jsou to drobné předměty, nikdy se mi nepovede ztratit nic objemnějšího, zato klíče, peněženku, průkazku na autobus ztrácím v jednom kuse (a většinou i nalézám). Nedávno se mi stalo, že jsem na jedné přednášce nechala penál. Kupodivu se za pár dnů našel a to i s většinou obsahu. Chyběla mi v něm jediná věc - ořezávátko. Paměťová karta, pár drobných, tužky, propisky, naušnice, nic z toho se neztratilo, pouze ořezávátko zmizelo. Čekala bych, že když už si někdo něco nechá, tak to bude celý penál a nebo nic (a nebo třeba ta paměťovka).

Tímto rozhodně nechci nikoho hanit, jsem moc ráda, že se ke mně penál vrátil, vlastně bych na podporu takových činů klidně dávala něco za odměnu. Zvláštní na tom je to, že kdyby si dotyčný nechal drobné, které se v penálu válejí, jistě by pořídil ořezávátko možná i o něco lepší a určitě novější. Motivace takových činů mě nepřestává fascinovat. Asi ho někdo opravdu nutně potřeboval :-D

Ještě jednou děkuji nálezci, ať dlouho slouží!

Zvláštní moment

5. února 2016 v 15:43 | AuTor |  Momenty
Občas se člověku stanou věci, které nechápe, ale zároveň ho svým způsobem nějak potěší a nebo naopak nepotěší. Je to jen pár chvil, co se mi stala tato podivná, ale svým podivným způsobem milá událost. Kolikrát denně se vám stane, že vás někdo cizí potká a ještě vypadá, že z toho má upřímnou radost?

Čas od času se to stane

12. května 2015 v 13:17 | AuTor
Čas od času se lidem dějí lehce podivné věci. Tak například já jsem přišla po necelém týdnu, kdy jsem byla v překrásném NP Podyjí, domů a kromě tátova lehce kyselého obličeje jsem našla terárko mnohonožek otevřené dokořán. Nebyl to moc pěkný pohled a trochu mě to vyděsilo, ale nevzpomínala jsem si na to, že bych je před odjezdem otvírala. Doufala jsem, že jsem je nezapomněla zavřít já, ale třeba táta a to před velmi krátkou dobou, když jim dával nějaké dobrůtky. Zkontrolovala jsem substrát v terárku i blízké okolí, a když jsem s úlevou zjistila, že substrát je plný mnohonožek a v blízkém okolí se žádné nenacházejí, přestala jsem se tím zabývat a pustila jsem to z hlavy.

Zhruba po týdnu jsem si takhle chtěla trochu narovant záda a lehla jsem si na zem. Sotva jsem se ale položila, můj pohled padl přesně na jednu mnohonožku, vcelku klidně schoulenou v klubíčku, jak si hoví na stropě a asi si vůbec nic nedělá z toho, že by neměla být hlavou vzůru na stropě, ale ve svém terárku. Další dvě byly kousek opodál a čile si to valily někam do neznáma.

Nevím, jestli by to jiného člověka nějak poděsilo, nebo zneklidnilo, ale já jsem si jen povzdychla a věděla jsem, že se mám ještě na co těšit. Ke své nevoli jsem opět vstala, mnohonožky pochytala a vrátila je do jejich domečku.
V průběhu následujících dvou hodin jsem jich našla ještě asi pět na různých místech pokoje. Když jsem se pak večer usadila k počítači s tím, že už je klid, všimla jsem si, jak si něco malého a podlouhlého s velkým množstvím nožiček statečně razí cestu napříč klávesnicní.

Co na to říct? Prostě mnohonožky.

Jen tak pro nic

1. března 2014 v 8:58 | AuTor
Ahoj všem, kteří se podíváte na tento článek.

Tento blog vzniká jen tak, nevznikl pro nic, jen se to stalo. Už od začátku bych ráda uvedla, že mám ráda originalitu a proto sem nechci kopírovat žádné cizí články, cizí nápady. Tu a tam se tu ale může objevit odkaz na nějaký zajímavý článek, možná s mým komentářem, neboť propagaci něčeho, co člověku přijde dobré nepovažuji za kopírování, ale snahu ukázat něco pěkného jiným lidem.

Z výše uvedených důvodů bych vás poprosila, abyste odsud nic nekopírovali a nevydávali to za své. Pokud ale nastane situace, že se vám něco zalíbí, nebo naopak znelíbí natolik, že o tom potřebujete říct světu, klidně si poslužte, jen prosím nevydávejte mé věci za své.

Plácat tady o tom, jaká témata se tu objeví, nebo neobjeví asi nemá smysl, to poznáte časem.

To jest asi prozatím vše

Kam dál